Foukaná izolace (celulozová izolace) a její historie
K pochopení nejmodernějších trendů v používání celulozové foukané izolace ve stavbách je vždy užitečné podívat se poněkud do historie, jak vše začalo. V nejjednodušší formě se izolace vlastně poprvé začala používat ve chvíli, kdy se první jeskynní člověk oblékl do kůže a ulehl na hromádku slámy. Proč to udělal? Jednoduše proto, že se potřeboval izolovat, a udělal to přirozenou přírodní cestou pomocí živočišných a rostlinných vláken. Od této chvíle však ještě uplynulo několik tisíc let, než člověka napadlo postavit dům a plnit nebo přikládat nějaký izolační materiál do jeho stěn a střechy. Ve Spojených státech amerických tato myšlenka údajně poprvé napadla stavitele jménem Thomas Jefferson na jeho plánech pro dům v Monticelu. A izolací, kterou použil, byla jak jinak pochopitelně celuloza.
Slovem celuloza je míněno vlákno, které je základem všech rostlin. Dřevo, papír a ostatní výrobky z rostlin jsou celulózovými materiály. V dnešní době je celulozová foukaná izolace vyráběna na základě recyklace novinového papíru obohaceného boritými solemi pro zvýšení odolnosti proti všem možným vlivům prostředí. Avšak v dobách Jeffersona a vůbec v historii se rozhodnutí o použití určitého druhu materiálu dělalo zejména podle suroviny a její dostupnosti. Pro jeho dny bylo nejdostupnějším materiálem dřevo, takže izolace byla vyrobena z lýka a kůry uzavřené v papírovém obalu. Do dnešních dnů je možno tuto izolaci najít v některých historických objektech na severovýchodě USA. U nás je obdobou takovéto izolace použití plev smíchaných s vápnem pro zásypy dutých stropů. O jejich stálosti a životnosti se lze na některých objektech u nás přesvědčit i po stovkách let. Ve třicátých letech 20. století však začala nová éra v izolacích a přírodní materiály na trhu dostaly konkurenci. První bylo tavení a rozvlákňování strusek z výroby železa a na světě byla minerální vlna. Pak totéž zkusili s pískem a křemenem a výsledkem bylo skelné vlákno neboli fiberglass. Současně s tímto nástupem nových materiálů se rozvíjel i papírenský průmysl a přivedl na svět izolační desky na bázi papíru určené jak pro tepelné tak pro akustické izolace. Ale desky ve formě, jak se v té době vyráběly, brzy přestaly být ve srovnání zejména se skelným vláknem efektivní a na celulózu tak zůstalo jen malé procento trhu. Naopak popularita skelného vlákna se plně rozvinula po druhé světové válce, kdy se začalo nově stavět. Nová situace a éra návratu celulozové izolace ve větším objemu na trh nastala začátkem 70 let s nástupem energetické krize. Energetická panika a volání po úsporách bylo tak veliké a poptávka trhu natolik silná, že jí stávající i rychle rozvíjející se další kapacity fiberglassu nestačily pokrývat a tak vznikl opět prostor pro nasazení celulózy v širším měřítku a pokročil tak rovněž vývoj výrobní technologie rozvlákňování suchou cestou. Širším nasazením celulózy a srovnáváním objektů izolovaných skelnou vatou a celulózovou izolací se vlastně opět přišlo na to, že celulozová izolace skelnou v mnohém předčí, což nakonec potvrdily i dlouhodobé seriozní vědecké výzkumy.
Prakticky až od energetické krize 70 let si většina lidí, vlastníků domů, uvědomila, jaká výhoda je vlastnit dobře izolovaný dům. Podíváme-li se na obrovský rozvoj výstavby v uplynulých letech a zcela jiný přístup k pohodě bydlení (vytápění ústředním topením) nelze zapomenout na fakt, že zásluhu na tom, že si to vůbec můžeme dovolit bez extrémního nárůstu cen energie, nese nový přístup ke kvalitě tepelných vlastností domů a s tím spojeného použití izolace. Tento vývoj a požadavek na stále lepší vlastnosti izolace podněcoval výrobce ke stálému zlepšování a modernizaci technologie. Tento proces vyvrcholil v roce 1990, kdy se objevil první kus turbínového rozvlákňovače vyvinutého a dodaného americkou firmou Advanced Fiber Technology. Prvním, kdo toto zařízení nasadil byla kanadská firma Climatizer Insulation, od které získala v roce 1991 licenci na výrobu celulózové izolace rovněž firma CIUR a.s. v České republice. Dnes je obdobná technologie umístěna rovněž u dalších 16 stěžejních amerických výrobců, dále v Japonsku a Finsku.